Již nějakou dobu pokukuju po dýních. Přesněji po receptech, kde se dýně jen zmíní..
Fascinuje mě jejich úžasná barva a tvar.
Připadají mi tak miloučké a představuji si, že i vaření s nimi musí mít milý výsledek...
Sama bych se do experimentů po úvaze pustila, ale pan Colin je konzervativní a dýně má spojeny jen s falešným broskvovým kompotem z mládí a jejich kuchyňské použití mu připadá velmi, ale velmi novátorské..
Obvykle váhám s koupí a vybraným receptem, až je příliš pozdě a dýně již na trhu nejsou..
Letos rozhodl fakt, že jsem na všemožné dýně narážela snad všude, ať byly použity jako dekorace, či jsem v obchodě zaslechla nadšenou výměnu receptů. Dobrá tedy, koupila jsem krásnou kulaťoučkou dýni Hokkaidó a nechala se zlákat receptem na blogu Lucie, která skutečně jídlu rozumí.
Recept
ZDE
Příprava vůbec nebyla náročná a i takový kuchyňský ignorant, jako já ji hravě zvládl..
Před panem Colinem jsem připravený hrnec s polévkou schovala a doprovodila jsem ho na menší tůru.
Po takové nádheře, jsem přesně podle Lucie osmahla slaninku a pohrála si se zdobením zakysané smetany. Sama polévka mě okamžitě povzbudila nejen hřejivou barvou, ale i vynikající chutí..
Tak tedy, vzhůru na dýně!