neděle 22. května 2016

restaurant day a korso krymská

Sobota se zdá být ideálním dnem pro akce různého druhu. A někdy se stane, že se sejde takových výborných akcí více právě na tu jednu sobotu. Co na tom, že člověk nemá čas pořádně ani na jednu?! To se zkrátka musí povinnosti odsunout a jde se!
Nemohla jsem se dočkat místní akce plné jídla. Zpočátku jsem byla k restaurant day-i skeptická. Ano, sice ráda jím, vlastně moc ráda jím, ale jít někam ke stánku a kupovat si podivné výrobky jiných lidí, neprofesionálů ?? To je dost šílený, no ne?? Ale jako jindy, i tentokrát jsem se vážně šeredně mýlila. Restaurant Day není žádná fušeřina, kde vám budou podivní lidé nabízet ještě divnější mini krekry a vy se budete je stydět vyplivnout, protože vás furt sledují a navíc to stálo dost peněz.... Překvapila mě dokonalá organizace a solidnost všech stánkařů, nabízejících jídlo a pití. Skutečně jsem nezahlídla žádného zpruzelého prodejce, naopak si to všichni užívali.
( ano mami, bylo tam i místo k posezení, ve stínu stromů, což bylo moc příjemné, sledovat cvrkot, v klidu si sedět a pochutnávat si..)
Jídlo bylo neuvěřitelné. Myslím, neuvěřitelně dobré, dokonce i zlověstná ječmenová limonáda brčálově zelené barvy chutnala lahodně.. Mým včerejším favoritem byla Markéta se svým skromným stánkem s taco a již zmíněnou limonádou. Taco mělo skvěle vyvážené chutě a chili- kiwová omáčka rozehrála s masem neuvěřitelný chuťový koncert..Páni. ( Nevím Markéto, jak to děláš, že tak skvěle vaříš a vypadáš jak bohyně?!)
Bohužel jsem nezvládla ochutnat všechno, to nebylo v lidských silách a mé hladové tělo bylo i tak málo připravené, musím zapracovat na limitech, příště ochutám všechno. Slibuju!!!







..to byl báječný Restaurant Day v Berouně..

..ale Praha zavolala, tak jsem musela opustit prima kulinářskou akci, z večírku se má stejně odcházet v nejlepším... 

V Praze jsem úplně poprvé zavítala na pouliční festival Korso Krymská. Konal se již počtvrté. 
Tušila jsem jen vzdáleně o co jde, čekala jsem stánky s pivem sem tam jídlem a opět jsem byla překvapena.. 
Korso Krymská mi doslova vyrazilo dech. Ulice vážně žila, žila tak moc, že jsem měla pocit, že jsem na nějaké pouliční slavnosti úplně někde jinde.. Kdo říká, že jsou lidi u nás studený čumáci, vždycky negativní, ten  byl by ohromen a z těchto skeptických řečí okamžitě vyléčen. V Krymský to žilo!! Nebudu se tu zmiňovat o stáncích různých veřejně prospěšných organizací, protože  mě spíš zajímají lidi, jako takoví.( I když vtipné zkoušení krajkových  zcela transparentních kalhot ve stánku Sue Ryder, bylo dost odvážné, odvážnější než si potrhlí oděvní návrháři v osmdesátých letech vůbec byli pomysleli.. )
Neviděla jsem tam jediného mračouna, hádku, dokonce ani ve frontě na toaletu, což je vždycky dost tragický.. Pobavili mě chlapíci užívající veřejné mušle, s hlavami otočenými do ulice, nepřetržitě sledujíce cvrkot..
Byla tam ohnivá artistka, pečené makrely, vafle, taco, pivo, masové rolky, cupcaky, pivo, lp, knihy, pivo.. Lidé měli venku na chodníku vyložené stolky a židle, malé gauče, matrace, volně k dispozici. Byly tam hnedka čtyři scény, kde se střídali hudebníci dost rozdílných stylů. A samozvaní dj, kteří tlačili do lidí pozitivní vibrace. Mě zase jednou pobavili ústředním songem z Krotitelů duchů, který sjeli hned třikrát za sebou a nikdo jen tak nestál...




Viděla jsem i chlapíka s repro-batohem na zádech, ze kterého se řinula hudba a všichni jej slepě sledovali ulicí vzhůru, stiženi kletbou tance..
Nechyběli ani stánky s pouličními kadeřníky a holiči, to mě vážně fascinovalo, jak v takovém bujarém veselí, nikomu neustříhli nos.. Zkrátka profesionálové...
Korso bylo bezva. Mám dnes úplně oteklá chodidla, z chůze po dlažebních kostkách a z tance, který nebral konce. Což je dobře, protože v září je další korzo a to mi chodidla dozajista splasknou a já vyrazím znovu...
Díky Krymská..













..tak takové to bylo tuto sobotu.. a pan Colin??  Bohužel měl důležitou obhlídku panství, ale příště si ani jednu akci nenechá ujít!! Panství, ne panství...

úterý 3. května 2016

vypečené dodělávky

Jaro už je v plném proudu a já mám spoustu práce. Pokud si myslíte, že nespím, nejím, skoro byste se trefili, až na to, že mám takový zvláštní program, takovou zvláštní funkci mozku. Nijak jsem se o to nezasloužila, jen mi to bylo pravděpodobně vloženo již při narození.
Stejně, jako králíček ztuhne a nemůže se pohnout pod přísným okem kobry, já mám něco podobného. Když mám starostí a práce nad hlavu, úplně se na to vykašlu a místo pomalého a systematického postupu vpřed udělám úkrok stranou a podívám se na pět fakt "důležitých" filmů, dopletu svetr, co leží dva roky v šuplíku a přečtu tři knihy, ne úplně nezbytně povinné, alespoň ne teď..
Vše završím koupí nové rtěnky a opravdu dlouhým kafíčkováním s kamarádkou, kterou už dva měsíce cíleně nevyhledávám, protože toho mám teď prostě moc... ( nutno říct, že rtěnku nepoužívám a zase ji za dva roky téměř nepoužitou vyhodím, ale co naplat !? Když musíš, tak musíš..)
Možná, kdybych dovedla cíleně a fázovaně pracovat ulevilo by se mi, ale co zmůžu, program je program, to si člověk nevybere..
Celek  mé zpropadené situace vystihuje věta: " kdyby nebyla poslední chvíle, nic nemám hotovo."     ( Díky Doro, vystihuje mě to přesně!)
Takže co se dělo???
Mrkejte...


..chodila jsem po městě a koukala kde co kvete...


 



..pak jsem koupila pomeranče, ty mám ráda...

 




..upekla jsem tarte tatin...




...zase jsem se procházela a docela bezostyšně jsem zevlovala...                                                     




...pak jsem konečně dopletla svetr s poměrně náročným vzorkem, i když se to vůbec nezdá...




....zkoukla jsem dvě série božského Hercula Poirota...




..a musela jsem si zopakovat něco z Roalda Dahla a dokončit osobní sérii Davida Nicholse...




....tak takový jsem měla vstup do jarního období a co je zajímavé, povinnostem jsem neutekla, ale statečně jsem je odsunula..

M.