Inspirace A. M. Horner

Chtěla bych se s vámi podělit o moji inspiraci, či opičení, chcete- li po Anně Marii Horner.

( Nebudu se tu rozepisovat, že Anna Maria je mnohodětná a znovutěhotná, neuvěřitelně zručná návrhářka látek a k tomu všemu s tělem bohyně.. )

Dlouho jsem kroužila kolem její knihy s návody k tvoření. Mám sice knih dost, ale žádnou od Anny Marie. Váhala jsem s koupí, až moje sběratelství zvítězilo, knihu jsem si dychtivě koupila a následně se do ní nadšeně vložila..

Prozkoumala jsem postupy a zdálo se mi vše být více než jasné. Začala jsem jehelníčkem. Střihla jsem rovnou na tři, protože taková snadná práce a hezký dárek, to se hodí vždy..

Jenže, jak je z obrázku patrné někde se vloudila chybička. Prošla jsem znovu návod i střih. Vyzkoušela a upravila výšku i šíři středového dílu, aby lépe seděl. Pak přišly ke slovu výztuhy trochu drsnějšího ražení : Ronar u druhého a dokonce Klíženka u třetího modelu. Tvar i rozměr byl nyní v pořádku, ale vycpáním se střed jehelníčku vždy zdeformoval. Týden moření, a já vyrobila dvě potvory a jeden renesanční věneček přes závoj, jehelníček žádný..

Ale nakonec jsem si poradila. Já sama ne, ale můj tatínek, přišel s nápadem, ke kterému jsem byla zpočátku skeptická, ale osvědčil se parádně..

 Je to tak, trubka od toalety, jak prosté. Má velké výhody. Výrobek je s ní pratelný, střed drží, jak má a obalená molitánkem, nedovoluje látce cestovat.. Tedy tomu říkám invence. Díky tati..

V porovnání s jehelníčkem byla sukýnka hotová skutečně za jeden večer. Zde jsem se návodu držela jen orientačně. Přizpůsobila jsem se vybrané látce a požadavkům budoucí majitelky - hodně motýlků...

Sukýnka vznikla mezi potvorou jedna a dva,coby oddychový výrobek..

Pokud tedy mohu knihu Anny Marie Horner Seems to Me doporučit, tak říkám ANO, kupte si ji. Ovšem počítejte, že se budete muset zapojit trochu více než obvykle,( zvláště u jehelníčku ) ale to je jedině dobře, alespoň nezakrníme..

Co na mé trápení s jehelníčky pan Colin? Nevím, taktně mlčí.. Raději..

Přeji mnoho úspěchů při zkoušení nových projektů a nepodceňujte dědečky!

" jarní" výlet

Pan Colin a já jsme se nenechali zastrašit zhoršeným počasím a vyrazili jsme v sobotu na pěkný pěší výlet. Vždyť v týdnu bylo tak krásně, tak kdo by čekal na pořádné jaro ?!

Když jsme vyráželi, jen lehounce mrholilo, později již skutečně lilo...

Rozhodli jsme se pro zkrácení trasy. Zde jsme se přidrželi mapy a navržená zkratka nás hbitě zavedla mimo veškeré dostupné cesty a po deseti minutách jsme se ocitli uprostřed pole, kde bylo jen bláto, nebo větší bláto...

Statečně jsme došli na civilizovanou cestu a v blízkém křoví, jsme ponechali mohutné hliněné podpatky. Následně jsme si procvičili slova jako : "jezeďačka, čuně, durch..."
Což jen uspíšilo náš pohyb směrem k restauračnímu zařízení. Zde jsme takticky proběhli čelem k pípě a bleskově se usadili...

Po hodince jsme si různě vyměnili mokré ponožky za vlhké a osušili kalhoty a vyrazili hledat nádraží..

A pak ...



Nádraží, nebylo jen tak obyčejné a docela překonalo má očekávání ! Toto je nádraží, kde si sice lístek nekoupíte a odjezdy si musíte přečíst sami, ale to není vůbec důležité! Tady se natáčely Ostře sledované vlaky jiřího Menzela !!!
Málem tu potkáte pana výpravčího Hubičku s mladým Milošem...

Rázem jsem já i pan Colin zapomněli na mokré boty a chybějící ponožky, takový nečekaný kulturní zážitek stojí skutečně za trochu námahy..

Kousek filmové romantiky ZDE:

Pokud tedy máte čas vypravte se do Loděnice- jak říkají místní, nebo do Loděnic - jak říkáme mi cizáci.. Mimo restartované gramofonky, zde mají i nesmírně poetické nádraží. Kousek od náměstíčka je prima pizzerie a hned naproti noblesní restaurace Ve století..

Jarním výletům a nenadálým zkratkám ZDAR !