šťastné a červené

Nevím, jak to máte vy se svojí maminkou..

Mé aktuální názory a postoje k ní se docela radikálně měnily :
 - v pěti letech - milovaná maminka
 - v patnácti - trapná matka, co ta stařena ví?!
 - ve třiceti - možná má máma pravdu..
 - a teď - co by na to asi říkala, jak by tohle řešila ??

Nevím, nevím, i když je moje maminka dost možná nemožná a zbytečně starostlivá, poslední dobou se nebráním, být na každé návštěvě zase malou holkou. Je to ohromě osvobozující, nechat se obskakovat a odhánět od mytí nádobí. Vždyť toho mám doma dost - říká moje maminka a usazuje mě zpět na židli..
Je zlatá, i když tím umí parádně lézt na nervy, skutečně bych ji nevyměnila..

Proto bych ráda, čistě sobecky, maminku potěšila, ale je to s ní těžké, nic nechce, psát Ježíškovi odmítá, vymlouvá se na stáří. (Věřte mi, že než bude skutečně stará, ještě to minimálně dvě desetiletí potrvá..)

Po bezvýsledném brouzdání obchody, jsem si prohlédla reklamu z knihkupectví a tedy tomu říkám terno..
Kuchařka ve vánočním kabátu a od božské Nigelly Lawson?! A za cenu, kterou se stydím i uvést..

Můžete se přesvědčit  ZDE:

Maminka, totiž ohromě vaří a jejím velkým koníčkem je studování a zkoušení receptů, mnohdy s různým výsledkem. Jak to už u  inovátorů bývá..

Tady, soudě podle obrázků a podle mých vlastních nepatrných zkušeností, (s Nigellinými recepty), nástrahy nesděleného tajemství nečíhají, naopak..

Druhou vášní mé maminky je slabost pro červenou barvu. Tu nenápadně propašovává třeba jen v malinkatých detailech i tam, kde by se člověk jásavé nitky nenadál...
Právě proto jsem statečně střihla i do filcu, aby byla vánoční červená dárková souprava dokonale červená..

Šťastné a červené mami !
 A na husu podle zbrusu nového receptu přijdu a to nádobí, to tedy nechám být..

John Newman

John Newman vpadnul do světa popmusic a s ním nás osvěžil kus nešizené hudby, fantastického hlasu, staromilského účesu, zlatých šperků, neuvěřitelných tanečních kreací a poctivé chlapské figury..

Sama jsem se při Johnově písni pustila statečně do tance, dokonce jsem se nechala tak rozparádit až jsem si malinko vykloubila rameno, ale kdo by vydržel sedět ?! Naštěstí nebyl pan Colin přítomen a já se zbaběle vymluvila na odvážnou pozici jógy...

 

 

 

Proč se o modrookém chlapíkovi s  hbitýma nohama zmiňuju ? Právě proto, že zítra vychází jeho první album, kde budou minimálně tyto dva hity..ZDE  a ZDE

Vzhůru do hudebnin a nashledanou na tanečním parketu!

dýňové mámení

Již nějakou dobu pokukuju po dýních. Přesněji po receptech, kde se dýně jen zmíní..
Fascinuje mě jejich úžasná barva a tvar.
Připadají mi tak miloučké a představuji si, že i vaření s nimi musí mít milý výsledek...

Sama bych se do experimentů po úvaze pustila, ale pan Colin je konzervativní a dýně má spojeny jen s falešným broskvovým kompotem z mládí a jejich kuchyňské použití mu připadá velmi, ale velmi novátorské..
Obvykle váhám s koupí a vybraným receptem, až je příliš pozdě a dýně již na trhu nejsou..

Letos rozhodl fakt, že jsem na všemožné dýně narážela snad všude, ať byly použity jako dekorace, či jsem v obchodě zaslechla nadšenou výměnu receptů. Dobrá tedy, koupila jsem krásnou kulaťoučkou dýni Hokkaidó a nechala se zlákat receptem na blogu Lucie, která skutečně jídlu rozumí.
Recept ZDE

Příprava vůbec nebyla náročná a i takový kuchyňský ignorant, jako já ji hravě zvládl..

Před panem Colinem jsem připravený hrnec s polévkou schovala a doprovodila jsem ho na menší tůru.
Po takové nádheře, jsem přesně podle Lucie osmahla slaninku a pohrála si se zdobením zakysané smetany. Sama polévka mě okamžitě povzbudila nejen hřejivou barvou, ale i vynikající chutí..

Tak tedy, vzhůru na dýně!

apple pie

Začíná čas jablek a já se rozhodla vyzkoušet klasický anglosasský jablečný koláč. Jednak jsem byla zvědavá a potom, téměř v každém filmu, seriálu či knize na klasický - apple pie - dojde..

Apple pie

Těsto:

• 200g hladké mouky
• 100g polohrubé mouky
• 150g másla ( Hery)
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 80g cukru
• 50ml vlažného mléka
• 1 vejce na potření

Náplň:

• 900g jablek ( oloupaných, nastrouhaných)
• 50g cukru
• vanilková esence, nebo vanilkový lusk
• skořice
• citronová kůra
• 3 polévové lžíce solamylu

Nejprve si připravíme těsto a dáme jej odpočinout na 30 minut do ledničky.

Mezitím si připravíme jablečnou náplň. (Pokud se vám zdá množství jablek přehnané, pak vás musím ujistit, že i mě množství přišlo poněkud přeceněné, ale nakonec přesně zapadlo do těsta a po upečení, jsou síly těsta i náplně harmonicky vyrovnány..) Jablka můžete krájet, nebo strouhat. Rozhodně doporučuji strouhání, všechny složky náplně se pěkně propojí.

Připravíme si kulatou formu, kterou vymažeme máslem. 

Těsto vyjmeme z ledničky, rozdělíme na třetiny. Jednu část odložíme, ze dvou vyválíme placku o průměru trochu větším, než je forma. Těsto vložíme do formy a okraje vtlačíme do stěn, vznikne nám lůžko pro jablečnou náplň. Po naplnění jablky vyválíme odloženou část těsta na tenkou placku velikosti formy. Vrchní placku pečlivě přitlačíme k těstovým stěnám a ze zbytečků těsta můžeme vyrobit drobné ozdůbky. Pečlivě potřeme vejcem a vložíme do předehřáté trouby.

Při teplotě 180 °C pečeme cca 20 minut.

Koláč dopadl výborně a všem hostům, kteří se nebáli novinky, výtečně chutnal. Jen pan Colin trochu bručí, protože to není jeho milovaný štrůdl. Ale co nadělá, když se jednou rozhodnu pro experiment s novým receptem, nic mne nezastaví..

Já ke koláči doporučuji i prima detektivku Agatha Raisinová a otrávený koláč. V knize sice hraje hlavní roli koláč slaný, ale náladu vám v kombinaci s  naším pečením jisto jistě pozvedne..

Stručný obsah knihy ZDE:

Není koláč jako koláč, ale s čajem ladí všechny..

retro ?

Retro je v módě a mě trochu udivuje, že grunge  - styl devadesátých let je již v kategorii retro, ale nevadí.
Dobře si to pamatuju a byla to doba objevování klubů.. Pamatujete na prapůvodní Bunkr pod Stalinem a neuvěřitelně našlápnutej start Rádia 1?! ( Prosím nezaměňujte s Frekvencí 1, to je poněkud jiný šálek kávy..)

 

Frčela Nirvana ZDE

 

Pearl Jam dostali ocenění za videoklip a píseň roku ZDE

Každá jsme toužila po příteli typu - chápající culíkáč, co je lehce zanedbanej, ale voní mýdlem, samozřejmě.. A v oblečení se meze nekladly, po šílených ramenních vycpávkách a mrkváčích z osmdesátých se jednalo o opravdový uvolnění..

 Nosili se : utržený džínový kraťasy přes dětský bavlněný punčocháče,( silný punčochy nebyly..), šaty po babičce s pracovníma šňerovacíma botama - farmářkama, vytahanej svetr po dědovi, popraskaná kožená válečná bunda z půdy, saténový šaty na ramínkách, ale hlavně kostkatá flanelová košile...

Košile nedbala zavázaná v pase se stala absolutním hitem, nosila se ke všemu a vždycky dodala outfitu šmrnc. Dokonce i v seriálu vzorňáků Beverly Hills 902 10 se v košili kolem pasu  procházela Kelly  po školní chodbě !

Johny Depp měl čerstvé tetování : WINONA FOREVER a my holky jsme jí všechny děsně záviděly. Nejen Johnyho, ale i její super - grunge styl..

 

 Módní návrháři zareagovali velmi hbitě a nejpovedenější byly kolekce Anny Sui a Jeana Paula Gaultiera ( ta okouzlila  Madonnu a J.P.G. jí navrhl kompletní šatník pro nastávající šňůru, myslím tím vše pro Madonnu , její tanečníky a sbor..)
 Dnes se mnozí opičí a nové zimní kolekce mluví jasným grunge jazykem..

Variace na Kurta Cobeina...

 Dokonce vzniká i kolekce inspirovaná Cortney Love..

Divíte se ?

V devadesátých letech vznikl i film Singles, kde si své cameo střihli slavní Pearl Jam ( scéna v restauraci u stolu, kde prohlížejí inzerát..) Ve filmu zní , jak jinak,  grunge hudba a přesto, že má film více slabin, než dobrých míst, jeho atmosféra je věrohodná i po letech..

 Film dávají dnes odpoledne  v 16:20 na Nova cinema. Zajímavá je účast tehdy nejisté Bridget Fonda a Matta Dillona v šílené paruce. Pozor, i chápající culíkáč je obsažen ve filmu, jen ho nikdo nechce, no, nedivím se...

Upoutávka  ZDE :

Mějte se hezky volně, třeba grunge..

jehelníček

Jehelníček je nesmírně důležitá věc, nic se nesmí ponechat náhodě. Vždyť takový jehelníček máte stále na očích a po ruce, tak je třeba vybírat správný typ s obzvláštní péčí.. Rozhodla jsem se tedy vyzkoušet další jehelníček podle Anny Marie Horner. Podobného tvaru,jako ten minulý, velký se soudečkovými díly, jen trochu menší..

Již minule jsem narazila na nepřesnost v návodu. Trochu to vypadá, že Anna Marie si své tajné triky nechává pro sebe, podobně jako ti nejlepší kuchaři. ( Prozradí sice recept, ale nikdy se vám doma nepovede stejně dobře jako jim, zkrátka to NĚCO nesdělí.. NĚCO tu prostě schází, možná je to kouzlo génia..)

Přiznám se, že na nepřesnost jsem přišla až po nastříhání při kompletování, kdy dýnko nesedělo úplně dobře.

Následovalo menší dramatické párání, kdy byly okamžiky, ano proč to neříci otevřeně, kdy jsem klela jako starý námořník a to velmi hlasitě. Zkrátka, nebýt pana Colina, který mi uvařil silný uklidňující čaj, skončil by zpackaný, prý - jehelníček, jisto jistě v popelnici..

Nakonec vše dobře dopadlo a povedly se mi ušít tři kvítkové jehelníčky. Jsou vysoké 6 cm a široké 16 cm. Nejsou to žádní drobečci..

Jehelníčkům jsem přisoudila barevné zadečky..

Originální návod na šití jehelníčku naleznete ZDE :

Nenechte se ukolébat snadným a přehledným návodem, nejasnosti tu jsou, ale snadno si se vším poradíte...

Já i pan Colin si myslíme, že by se šití, podobně jako šachy mělo stát olympijským sportem, zvláště pokud by trenérem byla Anna Marie Horner se svými vypečenými návody..

Přes všechny nesrovnalosti v návodech mne Anna Marie baví a rozhodně na ni a její střihy nezanevřu, protože  ona za to stojí a já mám alespoň pocit spolutvoření...

pečený čaj

Mám moc ráda rybíz. Opravdu. Za ten vůbec nejlepší považuji rybíz černý...

Kdyby mi někdo coby dítěti řekl, že si rybíz oblíbím, dokonce si i pár keříků prosadím na vlastní zahrádku, jistě bych si poklepala na čelo. Ony, ty dědečkovy plantáže mi moc klidu při trávení prázdnin nepřidaly. Když jsem se konečně dočkala sklizení poslední kuličky rybízu a těšila se na koupání, začalo odšťavování, drcení a mletí na šťávy a marmelády, což znamenalo další promeškané koupání a následnou přípravu sklenic a víček na zavařování a opět, odložené koupání.. Nedivte se tedy, že rybíz měl u mě značně pošramocenou pověst..

Dala jsem si od rybízu pauzu a dnes se k němu hrdě hlásím a je mým velkým potěšením péci rybízové koláče, vařit marmelády, odšťavňovat šťávy a péci čaje.. A to nejen z rybízu..

Receptů a typů na pečení čajů je mnoho, mě se osvědčil model : ovoce + 1/ 2  cukru ( 1kg ovoce + 1/2 kg cukru). Také bych se měla zmínit o cukru mletém - moučkovém. Na ten si dejte zvláštní pozor, sladí více než-li krupicový. Také u sladkého ovoce snižte množství cukru, je to pak opravdu sladké moc i pro zapřísáhlého milovníka sladkostí.. (To by vám mohl potvrdit i sám pan Colin, ten škleb z hrozně, ale hrozně sladkého čaje nadosmrti nezapomenu..brr, to se ještě teď otřesu..)

Otázkou zůstává užití alkoholu při pečení ?
Při pečení si klidně dejte sklenku, do čaje můžete přidat též 1/2 dcl rumu, či jiného oblíbeného dochucovadla. Kuchyně se vám krásně provoní zimní vůní a alkohol se vypeče.. Někdo vmíchává alkohol až po pečení, před plněním, což pomáhá trvanlivosti, ale brání užítí čaje dětmi, či řidiči..
Je to tedy na vás..

pečený čaj

• 1000 g rybízu
• 500g cukru
• skořice, badyán, hřebíček  ( podle chuti)
• 3 - 4 plátky limetky, či citronu  ( dávám přednost limetce)
• rum - podle vlastního uvážení 

Po vypečení ovoce, plníme ještě horkou směs do sklenic. Tady se přístupy různí. Někdo vylévá víčko a sklenice alkoholem, jiný sterilizuje, další utáhne víčka nezměrnou silou a nechá naplněné horké sklenice vychládat dnem vzhůru.
Já nezavařuji ..

Nesterilizovaný čaj vydrží jeden až čtyři měsíce.. Na svátečním stole tedy bude.. Doporučené dávkování je 3 - 4 lžičky na 250 ml, ale proti gustu...


Dobrou chuť a mnoho zdaru při pečení !