( Nebudu se tu rozepisovat, že Anna Maria je mnohodětná a znovutěhotná, neuvěřitelně zručná návrhářka látek a k tomu všemu s tělem bohyně.. )
Dlouho jsem kroužila kolem její knihy s návody k tvoření. Mám sice knih dost, ale žádnou od Anny Marie. Váhala jsem s koupí, až moje sběratelství zvítězilo, knihu jsem si dychtivě koupila a následně se do ní nadšeně vložila..
Prozkoumala jsem postupy a zdálo se mi vše být více než jasné. Začala jsem jehelníčkem. Střihla jsem rovnou na tři, protože taková snadná práce a hezký dárek, to se hodí vždy..
Jenže, jak je z obrázku patrné někde se vloudila chybička. Prošla jsem znovu návod i střih. Vyzkoušela a upravila výšku i šíři středového dílu, aby lépe seděl. Pak přišly ke slovu výztuhy trochu drsnějšího ražení : Ronar u druhého a dokonce Klíženka u třetího modelu. Tvar i rozměr byl nyní v pořádku, ale vycpáním se střed jehelníčku vždy zdeformoval. Týden moření, a já vyrobila dvě potvory a jeden renesanční věneček přes závoj, jehelníček žádný..
Ale nakonec jsem si poradila. Já sama ne, ale můj tatínek, přišel s nápadem, ke kterému jsem byla zpočátku skeptická, ale osvědčil se parádně..
Je to tak, trubka od toalety, jak prosté. Má velké výhody. Výrobek je s ní pratelný, střed drží, jak má a obalená molitánkem, nedovoluje látce cestovat.. Tedy tomu říkám invence. Díky tati..
V porovnání s jehelníčkem byla sukýnka hotová skutečně za jeden večer. Zde jsem se návodu držela jen orientačně. Přizpůsobila jsem se vybrané látce a požadavkům budoucí majitelky - hodně motýlků...
Sukýnka vznikla mezi potvorou jedna a dva,coby oddychový výrobek..
Pokud tedy mohu knihu Anny Marie Horner Seems to Me doporučit, tak říkám ANO, kupte si ji. Ovšem počítejte, že se budete muset zapojit trochu více než obvykle,( zvláště u jehelníčku ) ale to je jedině dobře, alespoň nezakrníme..
Co na mé trápení s jehelníčky pan Colin? Nevím, taktně mlčí.. Raději..
Přeji mnoho úspěchů při zkoušení nových projektů a nepodceňujte dědečky!
Jsi úžasná já to pořád říkám. Pusu L
OdpovědětVymazat