pomerančový koláč

Nemám zrovna slabost pro experimenty, držím se zaběhnutých receptů a k novinkám přistupuji více než opatrně. Pan Colin je nemá rád vůbec.. 

Zároveň mám slabost pro Marthu Stewarth a velmi ráda pročítám její stránky s recepty na cokoliv..

Tak se stalo, že jsem se nechala zlákat jejím receptem na pomerančový koláč z kategorie snadného pečení..

 Pomerančový koláč:

• 1/2 hrnku olivového oleje
• 2 velká vejce
• 1 hrnek cukru + 1/3 hrnku na posyp
• 1/2 hrnku suchého bílého vína nebo pomerančového džusu ( čerstvě vymačkaný..)
• 1 a 1/4  zarovnaného hrnku hladké bílé mouky
• 1/2 hrnku kukuřičné mouky
• 2 lžičky prášku do pečiva
• 1 lžička soli
• jemně nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče ( použila jsem sušenou..)

- předehřejte troubu na 160 °C

- ve velké míse rozšleháme do hladka cukr, olej, vejce a víno nebo džus

- postupně přidáme obě mouky, prášek do pečiva, sůl a kůru a pečlivě rozšleháme

- hladké těsto vylijeme do připravené formy a posypeme 1/3 hrnku cukru

- pozvolna pečeme až se koláč začne od krajů odtahovat

- po upečení necháme ještě 20 minut ve formě

Originál receptu ZDE:

Přiznávám, že mé nadšení z jednoduchého receptu mne tak pohltilo, že až při mísení těsta jsem si uvědomila, že nemám kukuřičnou mouku, dala jsem tedy celou porci hladké mouky a čekala co se stane..

Koláč dopadl výborně. Cukrová krusta na povrchu koláč nenápadně dozdobila i dosladila, protože díky pomerančovému džusu je nepatrně hořko- kyselý. Přes použití obyčejné mouky není těsto těžké, naopak je příjemně lehké..

Nezbývá mi, než koláč zařadit mezi oblíbené moučníky.

A pan Colin? Ten se zdržel komentáře, ale to je vždy u mých inovativních pokusů dobré znamení..

Pečení zdar!

travel bag

Zdravím všechny příznivce- opožděně-v tomto novém roce.

Rok 2013 byl plný milých i nemilých dokonce až nesnesitelných zážitků.

Mezi ty milé, patří překvapivé opisování z  taháku při kontrolním testu. Ano, ano, mluvím o TAHÁKU!
Použití předcházelo velké snažení naučit se vše potřebné, ale když to nejde tak to nejde. Nastoupila jsem tedy cestu dotazů, jak se to s nenápadnými pomůckami ve škole vlastně dělá?!
Představte si, že mi teenegeři nevěřily, že všechny zkoušky jsem složila naostro, jen se svojí hlavou bez jakýchkoliv substantiv: papírových, mechanicko-technických a rozhodně jsem se obešla bez chemické podpory, pokud tedy kávu nepočítám..
Zkrátka jsem si pocvičila funkci těla a hlavy pod adrenalinovou zátěží, jakou vypracování a použití taháku znamenalo a vůbec, ale opravdu vůbec nepociťuji (ani teď zpětně) žádné provinění, naopak se mi tento zážitek moc líbil a devíti z deseti studentů ho mohu směle doporučit...
Tahákům ZDAR!

Letošní rok začal velmi hekticky, ale nic netrvá věčně a nyní nastal čas uvolnění a když pan Colin jel navštívit svého profesora do Cambridge, nabralo mé toužení po ušití pořádného víkendového zavazadla reálnější obrysy..

 Ke slovu přišel střih Amy Butler a károvaná látka, původně na šaty..

..nedočkavě jsem zkoušela velikost čerstvě došitých dílů...

.. rozhodla jsem se šít podšívku s hlavní látkou najednou a začištění šikmým proužkem jsem věnovala dva večery s jehlou v ruce..

..cestovní taška mi nejprve připadala velikostí spíš, jako větší kabelka, ovšem po zkompletování s bočnicemi vznikl malý "kufřík"..

..poslední fotografie je již z první cesty mé víkendové tašky.. Musím se přiznat, že ač jsem se při balení vůbec neomezovala, tašku jsem měla poloprázdnou. Tomu tedy říkám správné nadimenzování, díky Amy..

Tašku na cesty již mám, s taháky si vím rady, to bude pan Colin koukat..

Teď si troufnu i do té Cambridge..

šťastné a červené

Nevím, jak to máte vy se svojí maminkou..

Mé aktuální názory a postoje k ní se docela radikálně měnily :
 - v pěti letech - milovaná maminka
 - v patnácti - trapná matka, co ta stařena ví?!
 - ve třiceti - možná má máma pravdu..
 - a teď - co by na to asi říkala, jak by tohle řešila ??

Nevím, nevím, i když je moje maminka dost možná nemožná a zbytečně starostlivá, poslední dobou se nebráním, být na každé návštěvě zase malou holkou. Je to ohromě osvobozující, nechat se obskakovat a odhánět od mytí nádobí. Vždyť toho mám doma dost - říká moje maminka a usazuje mě zpět na židli..
Je zlatá, i když tím umí parádně lézt na nervy, skutečně bych ji nevyměnila..

Proto bych ráda, čistě sobecky, maminku potěšila, ale je to s ní těžké, nic nechce, psát Ježíškovi odmítá, vymlouvá se na stáří. (Věřte mi, že než bude skutečně stará, ještě to minimálně dvě desetiletí potrvá..)

Po bezvýsledném brouzdání obchody, jsem si prohlédla reklamu z knihkupectví a tedy tomu říkám terno..
Kuchařka ve vánočním kabátu a od božské Nigelly Lawson?! A za cenu, kterou se stydím i uvést..

Můžete se přesvědčit  ZDE:

Maminka, totiž ohromě vaří a jejím velkým koníčkem je studování a zkoušení receptů, mnohdy s různým výsledkem. Jak to už u  inovátorů bývá..

Tady, soudě podle obrázků a podle mých vlastních nepatrných zkušeností, (s Nigellinými recepty), nástrahy nesděleného tajemství nečíhají, naopak..

Druhou vášní mé maminky je slabost pro červenou barvu. Tu nenápadně propašovává třeba jen v malinkatých detailech i tam, kde by se člověk jásavé nitky nenadál...
Právě proto jsem statečně střihla i do filcu, aby byla vánoční červená dárková souprava dokonale červená..

Šťastné a červené mami !
 A na husu podle zbrusu nového receptu přijdu a to nádobí, to tedy nechám být..

John Newman

John Newman vpadnul do světa popmusic a s ním nás osvěžil kus nešizené hudby, fantastického hlasu, staromilského účesu, zlatých šperků, neuvěřitelných tanečních kreací a poctivé chlapské figury..

Sama jsem se při Johnově písni pustila statečně do tance, dokonce jsem se nechala tak rozparádit až jsem si malinko vykloubila rameno, ale kdo by vydržel sedět ?! Naštěstí nebyl pan Colin přítomen a já se zbaběle vymluvila na odvážnou pozici jógy...

 

 

 

Proč se o modrookém chlapíkovi s  hbitýma nohama zmiňuju ? Právě proto, že zítra vychází jeho první album, kde budou minimálně tyto dva hity..ZDE  a ZDE

Vzhůru do hudebnin a nashledanou na tanečním parketu!

dýňové mámení

Již nějakou dobu pokukuju po dýních. Přesněji po receptech, kde se dýně jen zmíní..
Fascinuje mě jejich úžasná barva a tvar.
Připadají mi tak miloučké a představuji si, že i vaření s nimi musí mít milý výsledek...

Sama bych se do experimentů po úvaze pustila, ale pan Colin je konzervativní a dýně má spojeny jen s falešným broskvovým kompotem z mládí a jejich kuchyňské použití mu připadá velmi, ale velmi novátorské..
Obvykle váhám s koupí a vybraným receptem, až je příliš pozdě a dýně již na trhu nejsou..

Letos rozhodl fakt, že jsem na všemožné dýně narážela snad všude, ať byly použity jako dekorace, či jsem v obchodě zaslechla nadšenou výměnu receptů. Dobrá tedy, koupila jsem krásnou kulaťoučkou dýni Hokkaidó a nechala se zlákat receptem na blogu Lucie, která skutečně jídlu rozumí.
Recept ZDE

Příprava vůbec nebyla náročná a i takový kuchyňský ignorant, jako já ji hravě zvládl..

Před panem Colinem jsem připravený hrnec s polévkou schovala a doprovodila jsem ho na menší tůru.
Po takové nádheře, jsem přesně podle Lucie osmahla slaninku a pohrála si se zdobením zakysané smetany. Sama polévka mě okamžitě povzbudila nejen hřejivou barvou, ale i vynikající chutí..

Tak tedy, vzhůru na dýně!

apple pie

Začíná čas jablek a já se rozhodla vyzkoušet klasický anglosasský jablečný koláč. Jednak jsem byla zvědavá a potom, téměř v každém filmu, seriálu či knize na klasický - apple pie - dojde..

Apple pie

Těsto:

• 200g hladké mouky
• 100g polohrubé mouky
• 150g másla ( Hery)
• 1 kypřící prášek do pečiva
• 80g cukru
• 50ml vlažného mléka
• 1 vejce na potření

Náplň:

• 900g jablek ( oloupaných, nastrouhaných)
• 50g cukru
• vanilková esence, nebo vanilkový lusk
• skořice
• citronová kůra
• 3 polévové lžíce solamylu

Nejprve si připravíme těsto a dáme jej odpočinout na 30 minut do ledničky.

Mezitím si připravíme jablečnou náplň. (Pokud se vám zdá množství jablek přehnané, pak vás musím ujistit, že i mě množství přišlo poněkud přeceněné, ale nakonec přesně zapadlo do těsta a po upečení, jsou síly těsta i náplně harmonicky vyrovnány..) Jablka můžete krájet, nebo strouhat. Rozhodně doporučuji strouhání, všechny složky náplně se pěkně propojí.

Připravíme si kulatou formu, kterou vymažeme máslem. 

Těsto vyjmeme z ledničky, rozdělíme na třetiny. Jednu část odložíme, ze dvou vyválíme placku o průměru trochu větším, než je forma. Těsto vložíme do formy a okraje vtlačíme do stěn, vznikne nám lůžko pro jablečnou náplň. Po naplnění jablky vyválíme odloženou část těsta na tenkou placku velikosti formy. Vrchní placku pečlivě přitlačíme k těstovým stěnám a ze zbytečků těsta můžeme vyrobit drobné ozdůbky. Pečlivě potřeme vejcem a vložíme do předehřáté trouby.

Při teplotě 180 °C pečeme cca 20 minut.

Koláč dopadl výborně a všem hostům, kteří se nebáli novinky, výtečně chutnal. Jen pan Colin trochu bručí, protože to není jeho milovaný štrůdl. Ale co nadělá, když se jednou rozhodnu pro experiment s novým receptem, nic mne nezastaví..

Já ke koláči doporučuji i prima detektivku Agatha Raisinová a otrávený koláč. V knize sice hraje hlavní roli koláč slaný, ale náladu vám v kombinaci s  naším pečením jisto jistě pozvedne..

Stručný obsah knihy ZDE:

Není koláč jako koláč, ale s čajem ladí všechny..

retro ?

Retro je v módě a mě trochu udivuje, že grunge  - styl devadesátých let je již v kategorii retro, ale nevadí.
Dobře si to pamatuju a byla to doba objevování klubů.. Pamatujete na prapůvodní Bunkr pod Stalinem a neuvěřitelně našlápnutej start Rádia 1?! ( Prosím nezaměňujte s Frekvencí 1, to je poněkud jiný šálek kávy..)

 

Frčela Nirvana ZDE

 

Pearl Jam dostali ocenění za videoklip a píseň roku ZDE

Každá jsme toužila po příteli typu - chápající culíkáč, co je lehce zanedbanej, ale voní mýdlem, samozřejmě.. A v oblečení se meze nekladly, po šílených ramenních vycpávkách a mrkváčích z osmdesátých se jednalo o opravdový uvolnění..

 Nosili se : utržený džínový kraťasy přes dětský bavlněný punčocháče,( silný punčochy nebyly..), šaty po babičce s pracovníma šňerovacíma botama - farmářkama, vytahanej svetr po dědovi, popraskaná kožená válečná bunda z půdy, saténový šaty na ramínkách, ale hlavně kostkatá flanelová košile...

Košile nedbala zavázaná v pase se stala absolutním hitem, nosila se ke všemu a vždycky dodala outfitu šmrnc. Dokonce i v seriálu vzorňáků Beverly Hills 902 10 se v košili kolem pasu  procházela Kelly  po školní chodbě !

Johny Depp měl čerstvé tetování : WINONA FOREVER a my holky jsme jí všechny děsně záviděly. Nejen Johnyho, ale i její super - grunge styl..

 

 Módní návrháři zareagovali velmi hbitě a nejpovedenější byly kolekce Anny Sui a Jeana Paula Gaultiera ( ta okouzlila  Madonnu a J.P.G. jí navrhl kompletní šatník pro nastávající šňůru, myslím tím vše pro Madonnu , její tanečníky a sbor..)
 Dnes se mnozí opičí a nové zimní kolekce mluví jasným grunge jazykem..

Variace na Kurta Cobeina...

 Dokonce vzniká i kolekce inspirovaná Cortney Love..

Divíte se ?

V devadesátých letech vznikl i film Singles, kde si své cameo střihli slavní Pearl Jam ( scéna v restauraci u stolu, kde prohlížejí inzerát..) Ve filmu zní , jak jinak,  grunge hudba a přesto, že má film více slabin, než dobrých míst, jeho atmosféra je věrohodná i po letech..

 Film dávají dnes odpoledne  v 16:20 na Nova cinema. Zajímavá je účast tehdy nejisté Bridget Fonda a Matta Dillona v šílené paruce. Pozor, i chápající culíkáč je obsažen ve filmu, jen ho nikdo nechce, no, nedivím se...

Upoutávka  ZDE :

Mějte se hezky volně, třeba grunge..