Ikarie XB - 1

Mám ráda filmy a pan Colin to moc dobře ví, takže když se ukázalo, že ještě nikdy neviděl českou klasiku žánru sci-fi, jakým beze sporu Ikarie XB-1 je, museli jsme jít.
Film je právě zrenovovaný a promítá se v identické zvukové stopě, jako při svém uvedení, což běžného diváka nijak nezasáhne, ale potěší to, velmi..
Navíc film znovu bodoval na filmovém festivalu v Cannes, kde byl uveden v obnovené premiéře v sekci klasických děl..

Filmový příběh vznikl podle knižní předlohy, od které se ve druhé polovině odklání a žije si svébytným životem....

Ikarie je film s hustým výskytem kvalitních herců, kteří svým civilním projevem chladné technické prostředí polidšťují. Snadno tak člověk přistoupí na hru vesmírné lodi plující vesmírem k Alfě Centaury, za účelem nalezení života..a vousaté triky prostě nepitvá...

Film jsem viděla jako holka v televizi a při výsadku průzkumné dvojice na neznámé plavidlo, jsem se děsně bála.. Vše značně umocňuje hudba Zdeňka Lišky, která se prolíná celým filmem s mnohdy až nezvyklou razancí. Můj současný vjem strachu, byl tak trochu odlišný, neboť byl namíchán s pocitem zbytečné ztráty a zmaru, ale bez existenciálních otázek.. Posádka lodi přijme špatný výsledek mise bez zbytečného patosu a zabrnkání na vlasteneckou strunu, jak je tomu zvykem v zámořské kinematografii...

..s nynějším životním stylem, kdy kult těla vládne téměř všude, působí scény z vesmírné posilovny, pardon tělocvičny až komicky. Herečky mají pěkné, nešizené postavy a páni herci provádějí různé hmity a upažování, takže je jasné, že se nikdy kulturistickému sportu nevěnovali a okolo tělocvičny maximálně prošli.. bylo zřejmě nutné ukázat, že i ve vesmíru se lidé musejí udržovat v kondici a jak je to potom omrzí...

 Pro taneční večírek u příležitosti oslavy narozenin, byla použita "nová" elektronická hudba a byly vymyšleny speciální choreografie tanců.. Smekám, že všichni vypadají tak důstojně a jako by takto tančili od jakživa...

..jak si v minulosti představovali videohovor z budoucnosti, není zajímavé ani tak po vizuální stránce, jako po obsahové.. Chvílemi se mi zdálo, že scénárista musel odposlouchávat u nás doma, takové to bylo...

..všimněte si dokonalých kostýmů pánů a dam na oslavě, aneb plujeme vesmírem, ale elegantně..

... vzniká tady něco pěkného, že? Námluvy zamilovaného páru jsou roztomilé, ale věrné a pokud váháte, cože to sledují, je to klasika - Romeo a Julie, scéna s kuropěním a mladinkým Ladislavem Mrkvičkou... Potěší, že tvůrci samozřejmě předpokládali, že dílo Williama Shakespeara nikdy nezestárne a bude moderní i ve dvacátém druhém století...

Nejen řídící můstek, ale celý film se tvůrcům tak povedl, že z něj opisovali nejen chlapíci od Star Treku, ale i samotný pan Kubrick, před stvořením Vesmírné Odysey.. Však se také film, při uvedení v zámoří dočkal nemalých úprav, kdy byl zkrácen o celých 26 minut, závěrečná scéna nahrazena pohledem na Manhattan se Sochou Svobody a film byl předabován, aby posádka vypadala, jako skupina mimozemšťanů...Úpravy se dočkaly i titulky se jmény herců, kdy třeba Dana Medřická, byla přejmenována na Dana Meda...
Navíc je to první film, kde báječný František Smolík hraje Anthonyho Hopkinse a kde první poddůstojník je McDonald !!

Pokud stále ještě nevíte, mrkněte se na upoutávku, ta ostatně pana Colina posadila na zadek a znovu a znovu se ptal : Rok 1963 ?? Ano, roku 1963 se skupina talentovaných lidí pokusila o ztvárnění malého dějového střípku z roku 2163... a stojí to za to...
..upoutávka ZDE

restaurant day a korso krymská

Sobota se zdá být ideálním dnem pro akce různého druhu. A někdy se stane, že se sejde takových výborných akcí více právě na tu jednu sobotu. Co na tom, že člověk nemá čas pořádně ani na jednu?! To se zkrátka musí povinnosti odsunout a jde se!
Nemohla jsem se dočkat místní akce plné jídla. Zpočátku jsem byla k restaurant day-i skeptická. Ano, sice ráda jím, vlastně moc ráda jím, ale jít někam ke stánku a kupovat si podivné výrobky jiných lidí, neprofesionálů ?? To je dost šílený, no ne?? Ale jako jindy, i tentokrát jsem se vážně šeredně mýlila. Restaurant Day není žádná fušeřina, kde vám budou podivní lidé nabízet ještě divnější mini krekry a vy se budete je stydět vyplivnout, protože vás furt sledují a navíc to stálo dost peněz.... Překvapila mě dokonalá organizace a solidnost všech stánkařů, nabízejících jídlo a pití. Skutečně jsem nezahlídla žádného zpruzelého prodejce, naopak si to všichni užívali.
( ano mami, bylo tam i místo k posezení, ve stínu stromů, což bylo moc příjemné, sledovat cvrkot, v klidu si sedět a pochutnávat si..)
Jídlo bylo neuvěřitelné. Myslím, neuvěřitelně dobré, dokonce i zlověstná ječmenová limonáda brčálově zelené barvy chutnala lahodně.. Mým včerejším favoritem byla Markéta se svým skromným stánkem s taco a již zmíněnou limonádou. Taco mělo skvěle vyvážené chutě a chili- kiwová omáčka rozehrála s masem neuvěřitelný chuťový koncert..Páni. ( Nevím Markéto, jak to děláš, že tak skvěle vaříš a vypadáš jak bohyně?!)
Bohužel jsem nezvládla ochutnat všechno, to nebylo v lidských silách a mé hladové tělo bylo i tak málo připravené, musím zapracovat na limitech, příště ochutám všechno. Slibuju!!!

..to byl báječný Restaurant Day v Berouně..

..ale Praha zavolala, tak jsem musela opustit prima kulinářskou akci, z večírku se má stejně odcházet v nejlepším... 

V Praze jsem úplně poprvé zavítala na pouliční festival Korso Krymská. Konal se již počtvrté. 

Tušila jsem jen vzdáleně o co jde, čekala jsem stánky s pivem sem tam jídlem a opět jsem byla překvapena.. 

Korso Krymská mi doslova vyrazilo dech. Ulice vážně žila, žila tak moc, že jsem měla pocit, že jsem na nějaké pouliční slavnosti úplně někde jinde.. Kdo říká, že jsou lidi u nás studený čumáci, vždycky negativní, ten  byl by ohromen a z těchto skeptických řečí okamžitě vyléčen. V Krymský to žilo!! Nebudu se tu zmiňovat o stáncích různých veřejně prospěšných organizací, protože  mě spíš zajímají lidi, jako takoví.( I když vtipné zkoušení krajkových  zcela transparentních kalhot ve stánku Sue Ryder, bylo dost odvážné, odvážnější než si potrhlí oděvní návrháři v osmdesátých letech vůbec byli pomysleli.. )

Neviděla jsem tam jediného mračouna, hádku, dokonce ani ve frontě na toaletu, což je vždycky dost tragický.. Pobavili mě chlapíci užívající veřejné mušle, s hlavami otočenými do ulice, nepřetržitě sledujíce cvrkot..

Byla tam ohnivá artistka, pečené makrely, vafle, taco, pivo, masové rolky, cupcaky, pivo, lp, knihy, pivo.. Lidé měli venku na chodníku vyložené stolky a židle, malé gauče, matrace, volně k dispozici. Byly tam hnedka čtyři scény, kde se střídali hudebníci dost rozdílných stylů. A samozvaní dj, kteří tlačili do lidí pozitivní vibrace. Mě zase jednou pobavili ústředním songem z Krotitelů duchů, který sjeli hned třikrát za sebou a nikdo jen tak nestál...

Viděla jsem i chlapíka s repro-batohem na zádech, ze kterého se řinula hudba a všichni jej slepě sledovali ulicí vzhůru, stiženi kletbou tance..

Nechyběli ani stánky s pouličními kadeřníky a holiči, to mě vážně fascinovalo, jak v takovém bujarém veselí, nikomu neustříhli nos.. Zkrátka profesionálové...

Korso bylo bezva. Mám dnes úplně oteklá chodidla, z chůze po dlažebních kostkách a z tance, který nebral konce. Což je dobře, protože v září je další korzo a to mi chodidla dozajista splasknou a já vyrazím znovu...

Díky Krymská..

..tak takové to bylo tuto sobotu.. a pan Colin??  Bohužel měl důležitou obhlídku panství, ale příště si ani jednu akci nenechá ujít!! Panství, ne panství...

vypečené dodělávky

Jaro už je v plném proudu a já mám spoustu práce. Pokud si myslíte, že nespím, nejím, skoro byste se trefili, až na to, že mám takový zvláštní program, takovou zvláštní funkci mozku. Nijak jsem se o to nezasloužila, jen mi to bylo pravděpodobně vloženo již při narození.
Stejně, jako králíček ztuhne a nemůže se pohnout pod přísným okem kobry, já mám něco podobného. Když mám starostí a práce nad hlavu, úplně se na to vykašlu a místo pomalého a systematického postupu vpřed udělám úkrok stranou a podívám se na pět fakt "důležitých" filmů, dopletu svetr, co leží dva roky v šuplíku a přečtu tři knihy, ne úplně nezbytně povinné, alespoň ne teď..
Vše završím koupí nové rtěnky a opravdu dlouhým kafíčkováním s kamarádkou, kterou už dva měsíce cíleně nevyhledávám, protože toho mám teď prostě moc... ( nutno říct, že rtěnku nepoužívám a zase ji za dva roky téměř nepoužitou vyhodím, ale co naplat !? Když musíš, tak musíš..)
Možná, kdybych dovedla cíleně a fázovaně pracovat ulevilo by se mi, ale co zmůžu, program je program, to si člověk nevybere..
Celek  mé zpropadené situace vystihuje věta: " kdyby nebyla poslední chvíle, nic nemám hotovo."     ( Díky Doro, vystihuje mě to přesně!)
Takže co se dělo???
Mrkejte...

..chodila jsem po městě a koukala kde co kvete...

 

..pak jsem koupila pomeranče, ty mám ráda...

 

..upekla jsem tarte tatin...

...zase jsem se procházela a docela bezostyšně jsem zevlovala...                                                     

...pak jsem konečně dopletla svetr s poměrně náročným vzorkem, i když se to vůbec nezdá...

....zkoukla jsem dvě série božského Hercula Poirota...

..a musela jsem si zopakovat něco z Roalda Dahla a dokončit osobní sérii Davida Nicholse...

....tak takový jsem měla vstup do jarního období a co je zajímavé, povinnostem jsem neutekla, ale statečně jsem je odsunula..

M.

Hromnice

Letošní Hromnice byly malinko aprílové a já dostala chuť na starý film, který jsem kdysi viděla, ale pana Colina minul..

Jmenuje se příznačně: Na Hromnice o den více

 

 

Film je sice z roku 1993, ale čas mu na svěžesti nic neubral.. V originále se jmenuje : Groundhog Day. Po úspěchu filmu se tento uměle vytvořený název stal součástí běžného jazyka, což si tvůrci ani ve snu nepomysleli..

Oč ve filmu jde? Arogantní a sebestředný reportér Phill přijíždí do malého města v Pensylvánii, jménem Punxatawney.( Mimochodem, městečko se následně stalo fantastickou návštěvnickou atrakcí..) Phill a jeho mini tým mají za úkol natočit reportáž z místní slavnosti, kdy radní probudí " hromničáka"  sviště Philla, který prorokuje konec zimy..
Reportér Phill, odbyde reportáž a nedbaje na předpověď počasí se vydá zpět do velkoměsta.. Ráno se však probouzí a znovu a znovu a znovu prožívá ten jediný den...
Samozřejmě je film plný vtipných situací, třeba když Phill zahodí mikrofon, s tím, že už to dělal a jde do baru, nebo když si přesně počká na přepravu peněz do banky..

 

..jaká sněhová bouře!? já jí nepředpověděl..

 

..a to se nebojíš cholesterolu, nebo tak??

 

                                               ...už jsem byl zastřelen, ubodán, otráven a podobně...
                                                 ( narážka na Rasputina..)

Někdo si dal práci a spočítal, že pro naučení se tvořit ledové sochy, hrát na piano na takové úrovni musel by být hlavní hrdina uvězněn v čase osm let, osm dní a šestnáct hodin..

Film má jistě svá poselství, která nikomu nic nepodsouvají a nečekaná obliba u různých náboženských hnutí vyrazila samotným tvůrcům dech..

Svišť nebyl při natáčení nijak zraněn, zato Bill Murray představitel protivného Philla byl dvakrát pokousán..

Film je tak dobrý, že si drobných nepřesností možná všimnete ( jednou hladká brada, podruhé strniště, paní s červenou taškou..), ale radostně je přejdete...

Za zmínku stojí jistě i to, že kostýmy pro filmové postavy vytvořila druhá manželka Billa Murraye. Ta láska k oblékání je tam cítit..

A pokud vás trápí otázka budíku, pak ten se prostě po pádu na zem málo rozbil, tak přišlo ke slovu staré dobré kladivo, kdy po zásahu nástrojem stále hrálo, tak je to ponecháno i ve filmu...

Píseň, která budila Philla každé ráno je ZDE :  i got you babe

Pěkné zimně bláznivé pokoukání..

M.