Gambit

Film Gambit jsem viděla před časem v předpremiéře a teď mne trochu mrzí, že to vypadá na prosvištění kiny bez nějakého většího otisku..

Pravdou je, že jeho startovací pozice jsou, jako všech předělávek, značně oslabené. Přitom, ale režijní vedení bratrů Coenových je zárukou dobrého černého humoru a překvapivého rozuzlení..

Člověku se ani nechce věřit, že se jedná o americký film, neboť je tak povedený, jak bývá dobrým zvykem spíše u britských komedií..

Colin Firth je věrohodný až uťáplý podřízený, marně se pokouší o nějaký opravdu dobrý kousek, aby byl povýšen a jeho vědomosti, schopnosti a plány jsou díky jeho ňoumovství , vždy zcela převráceny a on je poražen na hlavu. Pozve si tedy ke svému  " majstrštyku" excentrickou Američanku v podání Cameron Diaz. Ta hraje velmi dobře, nepřehrává, ba dokonce neleze divákovi na nervy. A šéf v podání Alana Rickmana je nechutně sebestředný, což jen povzbuzuje jiskření mezi pány a dámou..

Alan Rickman se navíc v šedesáti letech dočkal nahé scény. A ne tak ledajaké, ale úplně odhalené scény. Při natáčení nebylo bohužel možné zcela zajistit oddělený plac, tak byla tato scéna nejen první nahou, ale zároveň i první veřejně nahou scénou pana Rickmana.. A ani fanynky Colina Firtha nepřijdou zkrátka. (Hrudník již znají z roku 1995, kdy pobláznil celou Británii, o tom ale někdy jindy..) Ovšem tady jsou k vidění jeho celé nohy ano i krásná lýtka, za která by se nemusel stydět žádný řecký bůh... A to jsem, věřte mi,objektivní..

Cameron v nedbalkách nebudu popisovat, to již viděno bylo a mne to popohnalo sklenku šampaňského vypít na ex, protože po odhalených dolních končetinách pana Firtha to nebylo vůbec nic závratného..

Pokud tedy ve vašem blízkém kině Gambit dávají, neváhejte a jděte. Ač se to nezdá, je to svižná konverzační komedie, kde nejvýš někdo ztratí kalhoty.. Navíc odhalený Alan Rickman, nohy obrýleného Colina Firtha, to jsou body navíc.

Filmová upoutávka ZDE:

 Ani pan Colin se nenudil a to je, věřte mi, pěkně náročný divák..

úklid

Už jste někdy vyzkoušeli jedlou sodu?
Myslím na úklid, čištění a tak .
Já na ni vsadila a musím se hned začerstva podělit.
Nevím, jak vy, ale já jsem se nyní po všech pokusech, často s omyly ustálila na pracích prostředcích běžně dostupných.
Dříve jsem zkoušela mnohé a v kategorii bio, ještě více.
Chtěla bych se s vámi podělit o následující zjištění.
V pracích prášcích je mnoho placeba - různých solí, čistě jen proto, aby hospodyňka měla dobrý pocit, že se prádlo dobře vypere, když použije plnou odměrku. Aktivních účinných látek je přitom v běžném prášku kolem 20%. S gely je to trochu jiné, ale v podstatě podobné. Ty jsou zase nevhodné na bílé prádlo, protože bělící látky nelze, zatím, vyrobit v tekuté podobě. Proto by se na bílé prádlo měl používat sypký prášek.. Tolik  můj výcuc z volně dostupných informací.

V testech dopadal výborně sliz na prádlo.

Sliz, je sice ošklivé slovo, ale docela vystihuje následnou kombinaci surovin : 25g jedlé sody + 25g nastrouhaného mýdla ( jadrové, či s jelenem) + 1l vody..

Jedna dávka je 250 ml na jednu pračku. Namícháním tedy vzniknou dávky čtyři. Určitě sliz neskladujte. Mohl by se zkazit. Jeho příprava skutečně není nijak náročná...

S výsledkem praní jsem více než spokojená. Mám zkušenost s praním v mýdle, ale jedlá soda mu dala tu správnou sílu. Prádlo krásně voní a poradilo si i s tvrdošijným spodním prádlem. Na výbornou obstála směska i při teplotě 60° a 90°.

Další výhodou je jeho biologická odbouratelnost a cenová dostupnost.

Neříkám, hoďte prášky do popelnice, to ne, jen pokud hledáte alternativu, či chcete zkoušet, směle do " slizu".

Další z věcí, které mě zlobí je trouba.( Ne, nebudu zde fušovat do práce elektrikáři.) Jen, ač nejsem šmudla, trápí mne čistota. Přesněji usazeniny v troubě i na sporáku. Vyzkoušela jsem opět mnohé a i dosti agresivní prostředky se silně nestabilním výsledkem. Nestabilním proto, že můj výkon byl ve velkém nepoměru vynaložených sil k výsledné čistotě..

A to by tady ovšem nesměla být ta naše jedlá soda, aby si i s tímto problémem neporadila..

Čistidlo vznikne smícháním jedlé sody a běžného prostředku na nádobí..

Vše dobře promícháme prstem či špachtličkou. Vznikne řidčí pasta, tekutá asi jako čerstvý med. Tu pak nanášíme hadříkem, či houbičkou na nečistá místa, dočišťujeme čistou vodou a následně koukáme, jak to krásně jde. Trouba je téměř jako nová. Navíc, při prvním "slavnostním " pečení krásně voní..
A pan Colin mlsně ke sporáku kouká..

Dnes již dost o práci.

Přeji krásné  a čisté jaro!

Inspirace A. M. Horner

Chtěla bych se s vámi podělit o moji inspiraci, či opičení, chcete- li po Anně Marii Horner.

( Nebudu se tu rozepisovat, že Anna Maria je mnohodětná a znovutěhotná, neuvěřitelně zručná návrhářka látek a k tomu všemu s tělem bohyně.. )

Dlouho jsem kroužila kolem její knihy s návody k tvoření. Mám sice knih dost, ale žádnou od Anny Marie. Váhala jsem s koupí, až moje sběratelství zvítězilo, knihu jsem si dychtivě koupila a následně se do ní nadšeně vložila..

Prozkoumala jsem postupy a zdálo se mi vše být více než jasné. Začala jsem jehelníčkem. Střihla jsem rovnou na tři, protože taková snadná práce a hezký dárek, to se hodí vždy..

Jenže, jak je z obrázku patrné někde se vloudila chybička. Prošla jsem znovu návod i střih. Vyzkoušela a upravila výšku i šíři středového dílu, aby lépe seděl. Pak přišly ke slovu výztuhy trochu drsnějšího ražení : Ronar u druhého a dokonce Klíženka u třetího modelu. Tvar i rozměr byl nyní v pořádku, ale vycpáním se střed jehelníčku vždy zdeformoval. Týden moření, a já vyrobila dvě potvory a jeden renesanční věneček přes závoj, jehelníček žádný..

Ale nakonec jsem si poradila. Já sama ne, ale můj tatínek, přišel s nápadem, ke kterému jsem byla zpočátku skeptická, ale osvědčil se parádně..

 Je to tak, trubka od toalety, jak prosté. Má velké výhody. Výrobek je s ní pratelný, střed drží, jak má a obalená molitánkem, nedovoluje látce cestovat.. Tedy tomu říkám invence. Díky tati..

V porovnání s jehelníčkem byla sukýnka hotová skutečně za jeden večer. Zde jsem se návodu držela jen orientačně. Přizpůsobila jsem se vybrané látce a požadavkům budoucí majitelky - hodně motýlků...

Sukýnka vznikla mezi potvorou jedna a dva,coby oddychový výrobek..

Pokud tedy mohu knihu Anny Marie Horner Seems to Me doporučit, tak říkám ANO, kupte si ji. Ovšem počítejte, že se budete muset zapojit trochu více než obvykle,( zvláště u jehelníčku ) ale to je jedině dobře, alespoň nezakrníme..

Co na mé trápení s jehelníčky pan Colin? Nevím, taktně mlčí.. Raději..

Přeji mnoho úspěchů při zkoušení nových projektů a nepodceňujte dědečky!

" jarní" výlet

Pan Colin a já jsme se nenechali zastrašit zhoršeným počasím a vyrazili jsme v sobotu na pěkný pěší výlet. Vždyť v týdnu bylo tak krásně, tak kdo by čekal na pořádné jaro ?!

Když jsme vyráželi, jen lehounce mrholilo, později již skutečně lilo...

Rozhodli jsme se pro zkrácení trasy. Zde jsme se přidrželi mapy a navržená zkratka nás hbitě zavedla mimo veškeré dostupné cesty a po deseti minutách jsme se ocitli uprostřed pole, kde bylo jen bláto, nebo větší bláto...

Statečně jsme došli na civilizovanou cestu a v blízkém křoví, jsme ponechali mohutné hliněné podpatky. Následně jsme si procvičili slova jako : "jezeďačka, čuně, durch..."
Což jen uspíšilo náš pohyb směrem k restauračnímu zařízení. Zde jsme takticky proběhli čelem k pípě a bleskově se usadili...

Po hodince jsme si různě vyměnili mokré ponožky za vlhké a osušili kalhoty a vyrazili hledat nádraží..

A pak ...



Nádraží, nebylo jen tak obyčejné a docela překonalo má očekávání ! Toto je nádraží, kde si sice lístek nekoupíte a odjezdy si musíte přečíst sami, ale to není vůbec důležité! Tady se natáčely Ostře sledované vlaky jiřího Menzela !!!
Málem tu potkáte pana výpravčího Hubičku s mladým Milošem...

Rázem jsem já i pan Colin zapomněli na mokré boty a chybějící ponožky, takový nečekaný kulturní zážitek stojí skutečně za trochu námahy..

Kousek filmové romantiky ZDE:

Pokud tedy máte čas vypravte se do Loděnice- jak říkají místní, nebo do Loděnic - jak říkáme mi cizáci.. Mimo restartované gramofonky, zde mají i nesmírně poetické nádraží. Kousek od náměstíčka je prima pizzerie a hned naproti noblesní restaurace Ve století..

Jarním výletům a nenadálým zkratkám ZDAR !



Oldřich Nový

Dnes má svátek Oldřich.

Pan Colin má velkou radost, že právě jeho velký vzor  muž- ideál, dnes slaví ..

Já i pan Colin zbožňujeme barvu hlasu i jeho filmové dialogy..
Zejména milostný trylek s natašou Gollovou z filmu Modrá hvězda je klasikou !

Jak je řeč o Oldřichovi, nesmí chybět ani píseň Jen pro ten dnešní den

Veselé jmeniny, Oldřichu !

Džíny

Džíny a kalhoty vůbec, jsem si dlouho nechtěla nejen koupit, ale ani obléci. Doufala jsem, že pod sukní se mé váhové přebytky lépe schovají a upřímě, žádné moc neseděly..
Až nyní jsem lehce zbystřila. Levi´s dělá kalhoty pro různé postavy i tvary..

A červíček mi začal pomalinku hlodat v hlavě..
Koupi džín jsem však uložila na někdy, protože takový nákup něco stojí a do velkého města daleko..

Najednou, jsem však v našem okresním městě zbystřila. Na rohovém obchodě byla sleva na džíny Levi´s 50 % ! Tak to mne rázem popohnalo a jala jsem se zkoušet...

Zkoušela jsem a zkoušela a stalo se něco zcela neuvěřitelného. Ukázalo se, že mám menší velikost než- li jsem odhadovala a navíc mi jedny džíny sedí vážně dobře. Dokonce si v kalhotách troufnu i ven, mezi lidi !

Pak jsem začala spekulovat o tom, proč jsem si božský oděv, jakým džíny bezesporu jsou, vlastně odpírala. Ba, dokonce jsem se jim obloukem vyhýbala..

Vždyť se tu přímo nabízí tolik tolik kombinací.... Hurá. Ať žijí džíny!                                                   

Na závěr vám tedy s panem Colinem radíme zahodit předsudky a zkusit něco nového, i když nejste zrovna modelka, nové zážitky jsou pro každého!

Termohrnek

Termohrnek je vlastně obyčejný hrnek se šálkou..



Chtěla jsem si pořídit hrnek s návlekem, ale byl večer a do města daleko.. Samozřejmě, že když se pro něco rozhodnu musí to být nejlépe hned..

Omrkla jsem tedy skříňku s hrnky, kde byl až docela vzadu zasunutý jeden vhodný bez potisku i solidně velký..

Původně jsem měla v plánu uplést návlek tón v tónu, ale s modrou byla potíž, žádná  z přízí se docela barevně nehodila. Přišla tedy ke slovu klasická modro - bílá kombinace..
Na závěr jsem si trochu zadivočila s barevnými knoflíčky...

Dobrá, přiznám se, půl filmu mi trvalo než jsem si ujasnila, jaký copánek a lem to bude, až po třetím párání jsem se trefila přesně..

Tak vzhůru k vařičům a konvicím..